Vždycky když jsem byla mladÅ¡Ã, tak jsem straÅ¡nÄ› snila o tom, že si koupÃm dům, protože jsme žila od maliÄka v bytovce a bylo to takové straÅ¡nÄ› pro mÄ› krizové, protože ÄlovÄ›k je tam v takové té tÃsni. Když moje kamarádka žila v domÄ› a vždycky jsem byla u nich na návÅ¡tÄ›vÄ›, tak jsem byla straÅ¡nÄ› spokojená, protože u nich to bylo takové jiné než v té bytovce. PÅ™iÅ¡lo mi to tam i mnohem prostornÄ›jÅ¡Ã a bylo to mnohem lepÅ¡Ã, protože tam ÄlovÄ›k mÄ›l vÃc mÃsta a dalo se tam dÄ›lat mnohem vÃc vÄ›cà a nebyl tam takový hluk jako na tÄ›ch bytovkách, právÄ› tÅ™eba u nás doma, protože tam pořád slyÅ¡Ãte sousedy, jak si nÄ›co povÃdajÃ. A je to prostÄ› takové neklidné.
Â
Â
A i když v noci spÃte, tak sousedé tÅ™eba kolikrát i bouchajÃ, vracà se po noÄnà a prostÄ› to je takové Å¡patné. A vždycky, když jsem byla u té svojà kamarádky, tak mi vždycky Å™Ãkala, že by vůbec nevymÄ›nila bytovku za nic jiného, protože prostÄ› ta bytovka s tÃm domem se nedá vůbec srovnat. SamozÅ™ejmÄ› roky ubÃhaly a nakonec jsem se stala dospÄ›lou. A co jsem prvnà udÄ›lala, tak jsem Å¡la ihned v 18 letech do práce. ZaÄala jsem pracovat v kanceláři, zaÄala jsem si vydÄ›lávat penÃze a vzala jsem si hypotéku sama na sebe, protože jsem opravdu žila v tom, že prostÄ› jsme byli na té bytovce a já jsem tohle nechtÄ›la. ChtÄ›la jsem opravdu co nejdÅ™Ãv se osamostatnit a utéct pryÄ, takže jsem si prostÄ› vzala hypotéku, kterou mi schválili, a koupila jsem si opravdu svůj vysnÄ›ný dům.
Â
Â
SamozÅ™ejmÄ› to splácenà bylo takové nároÄné, opravdu celá moje výplata Å¡la vždycky na splátku domu, takže prostÄ› to bylo takové opravdu hodnÄ› nároÄné, ale na druhou stranu jsem vždycky vÄ›dÄ›la, že si otevÅ™u ten dům a vÃm, že je můj a můžu si tam dÄ›lat cokoliv. SamozÅ™ejmÄ› moji rodiÄe mÄ› navÅ¡tÄ›vujà a úplnÄ› jsou ze mÄ› nadÅ¡enÃ, že prostÄ› jsem v životÄ› dokázala nÄ›co, co oni prostÄ› nikdy nemÄ›li, protože oni opravdu celý život žili prostÄ› na té bytovce a hroznÄ› se jim tam lÃbÃ, ale nebojte, i straÅ¡nÄ› za mnou rádi jezdÃ.