Princip soukromého podnikání spočívá v tom, že se vytvoří něco, co se pak dostatečně draze prodá tomu, kdo o to má zájem. A bez ohledu na to, zda jde o výrobu nebo poskytování určitých služeb, by mělo platit, že rozdíl mezi penězi vloženými do takového podnikání a těmi, které to vynese, bude stačit na to, aby se vyplácelo v podnikání pokračovat a aby měl ten, kdo se této činnosti věnuje, na své dost kvalitní živobytí. Což má logiku. Logické to ale sice je, ovšem ne vždy se to také vyplní. Ne každým podnikáním se vydělá dost na to, aby všechno fungovalo tak, jak tomu má být. Někdy je podnikatel rád, že si vydělal aspoň něco a někdy tento dokonce skončí na nule nebo v dluzích. A to je samozřejmě krajně nežádoucí situace.
Nemělo by se stát, aby si na sebe někdo ze soukromníků nedokázal vydělat. Ale děje se to, a to v mnoha případech. Výpadky příjmů nebo jejich nežádoucí pokles nejsou ničím výjimečným. A když se tak má přečkat období, kdy se peníze zrovna nedostávají, musí se často využít půjčka. Ta jediná může poskytnout prostředky na to, aby se dalo financovat podnikání, v němž se nevede, do doby, než se v tomto zase začne dařit.
Se získáváním půjček to ale může být komplikované. Když je chtějí soukromníci dostat, musí vybrané finanční instituci, od které si chtějí půjčit, dokázat, že budou splácet. Musí mít tedy žádoucí příjmy a obvykle i dokonalé registry dlužníků. A jakmile toto nějaký podnikatel nemůže doložit, má utrum. Pak mu sotva nějaká banka vyhoví.
Ale přinejmenším hypotéka pro dlužníky pomůže i pak. U té totiž nikdo nežádá ani to, aby si podnikatel ve finanční tísni hodně vydělával, i nad registry dlužníků se dá přimhouřit oko. Aspoň že tu někdo takový může dát záruku v podobě zástavy nemovitosti. I taková zástava totiž dokonale zaručuje vrácení půjčených peněz. A proto se u nebankovní hypotéky vždy tak snadno uspěje.